Pulteney Bridge - Anglie, Bath

Jeho název připomíná Frances Pulteney, která roku 1767 zdědila skoro 250 hektarů pozemků v Bathwicku, tedy na venkově odděleném od vzkvétajícího města řekou Avon. Tu šlo tenkrát překonat pouze přívozem, a tak spojení nebylo velmi rušné. V té době však v Bath docházelo k velkému stavebnímu boomu, a tak se manžel Frances, edinburský právník William Pulteney, rozhodl postavit most, který by umožnil rozšíření města i za řeku, a tím by zhodnotil získané pozemky.

Původně se mělo jednat jen o jednoduchou spojnici, ale roku 1770 vstoupil do projektu architekt Robert Adam a došlo k dramatické změně plánů. Po své návštěvě Benátek a Florencie se nechal inspirovat Ponte Vecchio a Ponte di Rialto a vytvořil 45 metrů dlouhý most s jedenácti obchody na každé straně, z nichž každý měl i schodiště do podkroví.

Když byl most v roce 1773 uveden do provozu, zájem nájemců byl velmi malý – na společnosti se odrážela krize po šoku z americké války o nezávislost. Pozemky za řekou tak ožily až v roce 1788, ale to už pod vedením architekta Thomase Baldwina. Ten také v roce 1792, měsíc po Adamově smrti, zvýšil střechy obchodů na mostě a zároveň změnil okna. Jen o osm let později pak byl Pulteney Bridge dvakrát poškozen při povodních a uvažovalo se o jeho nahrazení mostem kovovým podle návrhu Thomase Telforda. Nakonec byla přestavěna jen severní část mostu.

Jednotný vzhled obchodů narušovali i sami nájemníci, kteří své domy přestavovali dle poslední módy, a dokonce je i pomocí konzoly rozšiřovali nad řeku. Šířka mostu tak vzrostla z původních patnácti metrů na osmnáct. Městská rada si uvědomovala problém těchto zásahů, a tak v roce 1936 byl Pulteney Bridge vyhlášen národní památkou a poté, co město skoupilo všechny budovy na něm, byl most upraven do původní podoby dle Adamových plánů.