Villa Adriana - Itálie, Tivoli

Výraz „villa“ v latině znamená něco zcela jiného než v češtině, takže ten, kdo by zde čekal obyčejný dům, bude velmi překvapen. Najde tu větší sídlo obklopené parkem, kde se na 120 hektarech nachází ruiny zhruba třiceti budov.

Rozsáhlý projekt zrealizoval v letech 118 až 134 císař Publius Aelius Hadrián, třetí z tzv. adoptivních císařů. Soukromé letní sídlo nechal postavit pro svou manželku Sabinu a sám navrhl některé budovy podle vzorů, které viděl na svých cestách po Řecku a Egyptě.

Jedná se vlastně o rozsáhlé antické muzeum, sestávající z kopií egyptských a řeckých staveb ve skutečné velikosti. Základ projektu tvoří císařský palác, v jehož středu se nacházel obdélníkový dvůr obklopený sloupořadím, kolem nějž stály jednotlivé pokoje. K soukromým prostorům císaře patřilo i tzv. vodní divadlo, tedy kruhový bazén s umělým ostrůvkem uprostřed. Na něm měl panovník jen pro sebe lázně, toaletu a studovnu, kde se věnoval svým největším zálibám – architektuře a umění.

Kromě části pro služebnictvo a ubytovacích prostor pro hosty lze na pozemcích najít stadion, hipodrom, tělocvičny, dvoje lázně, řeckou i latinskou knihovnu či kopii sloupové síně Stóa poikilé, v níž vznikl filozofický směr stoicismus. Vrcholem stavitelství tu je jeden z nejproslulejších komplexů antiky zvaný Kanópos, kde se nachází replika svatyně boha Serapina z Kanópy u Alexandrie. Za zmínku stojí i rekonstrukce Hádova podsvětí v tzv. Tempském údolí či Platonův háj. V geometrických zahradách se kromě fontán, jemných mozaik, fresek a vodotrysků nacházelo skoro pět set soch.

V 6. a 8. století bylo okolí vypleněno při nájezdech barbarů a ve středověku tento prostor sloužil jako zásobárna kamene pro okolní stavby. Můžeme si tak jen domýšlet, jak celý komplex v době své největší slávy vypadal. A to při přesto, že archeologické výzkumy tu začaly už v 16. století.

Rada: Zajímá-li vás podoba komplexu v době Hadriánově, zastavte se u její makety vedle parkoviště.