Zittau - Německo, Zittau

Název Žitava pochází ze slovanského výrazu žito a odráží skutečnost, že tato oblast byla bohatá na pěstování obilí.

Nejstarší osídlení na místě, kde se říčka Mandava vlévá do Lužické Nisy, se datuje do období kolem roku 1000 a historické prameny dokládají, že roku 1255 získala Žitava od Přemysla Otakara II. městská práva. Její rozvoj souvisel především s faktem, že tudy vedla obchodní stezka přes Žitavské hory do Čech, k jejíž obraně byl založen vodní hrad. O rozkvět se zasloužil i fakt, že v Žitavě bylo středisko plátenictví.

21. srpna 1346 se kvůli nespokojenosti se zemskou vládou stalo město součástí Hornolužického šestiměstí. K českým zemím však přináleželo až do roku 1635, kdy bylo v rámci Horní Lužice postoupeno Sasku. I tak přijalo během třicetileté války více než tisíc rodin českých exulantů, kteří utvářeli podobu města až do 19. století.

V historickém centru Žitavy je možné si prohlédnout množství nádherných staveb. K těm nejzajímavějším patří radnice ve stylu italské renesance z 19. století, barokní domy z konce 17. století, či renesanční Martova kašna. Nepřehlédnutelný je i kostel svatého Petra a Pavla, z jehož bývalého konventu se stalo městské muzeum. Za pozornost stojí i kostel zasvěcený svatému Janovi, z jehož šedesát metrů vysoké věže se naskýtá nádherný výhled do okolí.

Nikdo nemůže vynechat ani prohlídku kostela svatého Kříže, neboť právě tady je vystavené proslulé Zittauer Fastentuch, tedy Žitavské postní plátno. Roku 1492 je městu věnoval obchodník s kořením Jacob Gütler. Na ploše 8,2×6,8 metrů si lze prohlédnout devadesát výjevů, líčících biblické příběhy od stvoření světa do posledního soudu. Unikátní plátno přečkalo i dobu, kdy jej po II. světové válce používali sovětští vojáci jako závěs v přírodní sauně.

Město vlastní i další postní plátno. Je sice o sto let mladší a také menší, ale historická hodnota obou artefaktů je srovnatelná.